“EKOLOGICKÝ DŮM”
 |
|
Obydlí přírodních národů v různých
podnebných pásmech. |
|
Přívlastek "ekologický" se
používá - právem a někdy i neprávem - pro nejrůznější technologie, výrobky,
činnosti, způsoby hospodaření, stavby a zařízení. Používá se také ve spojení
"ekologický dům", čímž se rozumí takový dům, který se
chová šetrně ke svému prostředí, vyvolává menší nároky na neobnovitelné
zdroje, je úsporný z hlediska spotřeby
energie a vytváří žádoucí pohodu pro život lidí.
Ještě nepříliš dávno se v celém světě při projektování a výstavbě obytných
domů příliš k ekologickým požadavkům nepřihlíželo. Když byl dům budován v
chladných zeměpisných pásmech, zvýšilo se jeho vytápění, a mohl pak mít stejně
velká okna jako někde na jihu. Stejný dům se postavil v tropech a jeho přílišné
přehřívání se vyrovnalo vestavěním klimatizačních zařízení. Teprve
zvyšování cen energie v posledních letech a také zrychlující se čerpání
neobnovitelných zdrojů paliv vedlo spolu s postupným uvědomováním si ekologických
aspektů k poznání, že takové domy nemohou být nadále přijatelné. Jistě k tomuto
poznání přispěla i světová populační exploze a soustřeďování obyvatelstva do
měst, vyvolávající enormní nároky na potřebu bytů a spotřebu energií.
Stejně jako nelze uplatnit jeden typ energeticky náročného domu ve všech podnebných
pásmech, neexistuje jeden typ "ekologického domu". Není náhodou, že se
lidé začali znovu zajímat o to, jak jejich dávní předkové budovali své domy v
době, kdy pro ně byla harmonie s přírodou naprostou samozřejmostí.
V blízkosti zemských pólů budovali a dodnes budují lidé svá
obydlí tak, aby byla zajištěna co největší tepelná izolace vnitřních prostorů,
které jsou dimenzovány co nejúsporněji. Krajním případem jsou eskymácká obydlí,
která mají pouze jeden otvor s tepelně izolujícím zádveřím. Tento princip se plně
osvědčuje u iglú ze sněhových bloků, kde je zajištěno přijatelné vnitřní
mikroklima bez vytápění, jen pomocí tepla vydávaného lidskými těly.
V zeměpisných pásmech položených blíže k rovníku se odpradávna
stavěly domy, které se snažily co nejvíce využít sluneční paprsky,
přinášející tepelnou energii. Jsou co
nejvíce izolovány proti severu nebo na jižní polokouli proti jihu a naopak vhodně
orientovány ke slunci, kterému se co nejvíce umožňuje pronikání do vnitřních
prostorů.
Ještě jižněji jsou to domy, které jsou vhodně řešenými střechami chráněny
před přímým pronikáním slunečních paprsků v obdobích letního tepla a naopak
umožňují přístup slunce v době, kdy je v chladnějších obdobích níže nad
obzorem. V těch krajinách, kde jsou velké tepelné rozdíly mezi dnem a nocí
a zvláště mezi létem a zimou, se odpradávna používalo zapouštění obydlí do
terénu, anebo jejich izolace tlustými vrstvami zeminy pokrytými travou - jak jsme si to
již připomněli z Vitruviova spisu.
V subtropických pásmech se v místní architektuře opět uplatňuje
izolace proti pronikání tepla. Omezují se
vnější otvory staveb, obytné místnosti se orientují do zastíněných atrií s
vodními plochami a chladivými vodotrysky. Bílé a hladké povrchy staveb odrážejí
teplo a úzké uličky jsou vždy zastíněny.
V tropických pásmech již nepomáhá ani silná izolace. Setkáváme se
tam proto s lehkými stavbami, chráněnými širokými střechami před přímým
pronikáním slunečních paprsků. Stěny domů umožňují trvalé provětrávání
nejen okny, ale i záměrně perforovanými stěnami při jakémkoliv směru větru
přičemž se dává přednost orientaci tím směrem, odkud přicházejí větry
nejchladnější.
Jiné vlastnosti mají obydlí v kopcovitém terénu, kde je možno na návrších
očekávat večerní chlad, a jiné opět v horských údolích nebo na březích řek a
moří. Poznání a opravdové pochopení lidové moudrosti, vložené do těchto staveb,
je velkým inspiračním podnětem pro stavby, které se dnes nazývají
"ekologickou", "solární a "zelenou" architekturou nebo
"alternativním stavěním" či "biotekturou".
Energetický princip, z něhož se vychází, je tzv. "solární
projektování", jehož podstatou je co nejlepší využívání
slunečního tepla. Toto solární projektování lze v podstatě dělit na pasivní a
aktivní.
Pasivní solární stavby jsou ty, které nemají žádná zvláštní
zařízení, ale jsou řešeny tak, aby byly samy o sobě schopny vstřebávat a
uchovávat teplo ze Slunce pomocí již popsaných opatření, jako je orientace ke
světovým stranám, tepelná izolace a pod. Tato pasivní opatření jsou velmi
charakteristická pro lidové stavitelství. Jejich principy jsou zaznamenány nejen u
Vitruvia, ale také ve starých indických traktátech a čínských knihách ritů. V
současné době se tato pasivní opatření mohou záměrně zvýrazňovat např.
budováním tlustých zdí uvnitř budovy, které neslouží jako izolace proti vnějšku,
ale jako akumulátory tepla.
|
 |
|
Funkce solárního kolektoru. |
Aktivní solární stavby se nespokojují pouze s tímto osvědčeným
souborem pasivních opatření, ale uplatňují techniku, jejíž hlavním posláním je
nejen snížit spotřebu energie, ale zároveň co nejvíce omezit spotřebu energie z
nenahraditelných zdrojů. Mezi taková zařízení patří nejen dnes již obecně
známé sluneční kolektory, ale také tepelná čerpadla, využívající teplo ze
zemních vrtů, vody nebo vzduchu, velkoobjemové akumulátory energie, zařízení pro přímou
přeměnu solární energie, větrné elektrárny apod. Lze sem zařadit i
používání zimních zahrad pro získání tepla.
Problematikou ekologických domů je dosavadní značná nákladnost různých zařízení
na získávání tepla ze Slunce a tím jejich dlouhodobá ekonomická návratnost.
Určitou zábranou může být nezvyk na stavby s těmito zařízeními, což vyvolává
potíže při jejich umísťování a stavebním schvalování. To se ostatně týká i
jiných zařízení, jako jsou netradiční způsoby čištění odpadních vod,
kompostovací suché záchody, recirkulace vody atd.
V našem zeměpisném pásmu, kde je průměrná doba slunečního svitu
1600 až 2 200 hodin za rok, dopadá za tuto dobu kolmo na 1 m2 plochy 800
-1000 kWh, což je charakteristické pro celou střední Evropu. Ve srovnání s tím je
to např. na Sahaře 2 500 kWh a v subtropických pásmech, kde je někde až 300
slunečních dnů v roce, téměř 2 000 kWh. Tyto rozdíly jsou tak značné, že v
jižněji položených zemích, kde jsou navíc nároky na vytápění mnohem nižší,
lze počítat se skutečnými solárními domy a také s efektivností velkých slunečních elektráren. U nás mají takové
stavby v současné době převážně experimentální ráz a slouží jako ukázkové
objekty jednotlivých výrobců těchto zařízení a případně projektantů nebo
stavitelů takových budov.
Již dnes při ochraně obytného domu před větrem, izolací stěn, úsporným
větráním, orientací budovy a místností k jihu lze ušetřit až 35 % veškeré
spotřebované energie. Při použití zimní zahrady nebo zasklené lodžie jako zdroje
tepla to může být až 50 %, přičemž její zřízení zvyšuje stavební náklady o
10 %. Zimní zahrada přitom funguje jako přitápění ve slunečných dnech podzimu a
jara, v zimě spíše jako izolace.
 |
|
F. Hundertwasser: Obytný dům ve Vídni,
který je příkladem neobvyklého řešení obytného prostředí se snahou o jeho
obohacení přírodními prvky a dosažení rozmanitosti. |
|
Úspora energie, která se přímo
promítá do úspory finančních prostředků, není aktuálním tématem pouze u nás.
Velká pozornost se jí věnuje například v USA, které jsou největším spotřebitelem
energie na světě nejen co do objemu, ale i co do podílu na 1 obyvatele. Úsporné
programy vycházejí z názoru, že určitý objem energie,
který lze získat úsporami spotřeby, je lacinější, než při jeho získání
výstavbou nové elektrárny. Mezi
argumenty se např. uvádí, že snížení spotřeby energie na polovinu ve více než 70
milionech amerických domů a bytů by znamenalo ušetřit dvě třetiny dovozu nafty z
Blízkého východu.
Některé americké univerzity a další instituce školí tzv. domovní
"detektivy", "auditory" nebo "lékaře", kteří na
komerčním základě provádějí průzkumy energetických bilancí a tepelných
vlastností domů a bytů a doporučují potřebné úpravy. Byly již vytvořeny
jednoduché přístroje, které jsou např. schopny vyvolat umělý průvan, zjistit směr
a intenzitu proudění uvnitř bytu, ověřit funkci topných agregátů apod. Po takovém
průzkumu mohou nejjednodušší úpravy za několik stovek dolarů uspořit kolem 20 %
nákladů domácnosti na energii a vytápění.
Ještě mnoho dalších let budou tvořit převahu bytového fondu u nás i v jiných
zemích již existující budovy, a proto budou mít z hlediska energetických úspor
rozhodující význam pasivní opatření. Spočívají ve zlepšení tepelně
izolačních vlastností staveb, jejich postupným vybavením energeticky úspornějšími
a efektivnějšími otopnými systémy, spotřebiči a samozřejmě též měřidly
spotřeby všech energetických a tepelných médií. To však neznamená, že není
třeba daleko intenzivněji usilovat o využívání obnovitelných zdrojů energie a jejich
uplatnění i ve sféře bydlení.
Nechceme přece dojít do situace, kterou líčí vědeckofantastické romány z doby tzv.
energetického šoku v 70. letech, kdy si lidstvo poprvé opravdu uvědomilo, že fosilní zdroje energie nejsou
nevyčerpatelné. V těchto románech se popisuje lidská společnost, která svým
rozmařilým chováním stojí na hranici vyčerpání zdrojů a nezbývá jí než rušit
všechna energii spotřebovávající zařízení, omezovat veškerou dopravu a
přestěhovávat se do několika jeskyní, v nichž by ještě bylo možno udržovat k
životu lidí potřebnou teplotu.
|