PRAKTICI
Faradayův objev měl zásadní význam pro výrobu elektrické energie, ale nesmíme zapomínat
ani na další souvislosti. Na stejném základě jako magnetoelektrický stroj vznikají
první elektromagnetické stroje - to znamená první elektromotory. Využívají Faradayův princip, ale opačně. Elektrickou
energii převádějí pomocí magnetismu
na mechanický pohyb. První takový stroj postavil profesor fyziky na petrohradské
univerzitě Moritz Hermann Jacobi (1801 - 1874). Jako zdroj použil sadu
320 galvanických článků a svým motorem poháněl malý člun na Něvě. Podobných
elektromotorů byla postavena celá řada, vzbuzovaly totiž naději na zásadní obrat v
dopravě. Například Američan Thomas Davenport ( 1802 - 1851 )
poháněl elektromotorem elektrickou lokomotivu. Průkopníky elektromotoru v automobilech
byli především Francouzi.
 |
Siemensova elektrická
lokomotiva sloužila zprvu jako vyhledávaná atrakce. |
H. Kriéger provozoval od roku 1887 v Paříži elektrické drožky,
které měly v přední nápravě dva elektromotory, pohánějící zvlášť každé
kolo. Jeho vozy dokázaly ujet až 300 km bez zastávky a nabití akumulátorů. Další konstruktér Jeantaud
postavil elektromobil jezdící rychlostí přes 100 km za hodinu. To bylo v té době pro
automobily poháněné spalovacím motorem
jen snem. Elektromobily se zabýval i F. Křižík. Všechny nadějné konstrukce však
ztroskotávaly na nedostatečném zdroji. A tak je tomu vlastně dodnes.
 |
Werner Siemens |
Velký praktický krok vpřed v zapojení elektrické energie do dopravy učinil až
německý konstruktér Werner Siemens
(1816 - 1892). Pocházel z chudé rodiny, a tak kvůli získání technického vzdělání
musel vstoupit na vojenskou školu. Stal se dělostřelcem, ale své poslání viděl
jinde. Zdokonalil telegraf, generátor, vynalezl prakticky využitelnou elektrickou
lokomotivu (napájenou z kolejového a později trolejového vodiče). Úspěšný byl i
mimo obor elektřiny - postavil potrubní poštu, vylepšil vodoměr atd. Firma
"Siemens a Halske", kterou
založil, neztratila na své proslulosti dodnes.
Povolání: vynálezce
Asi bychom těžko hledali lepšího reprezentanta postavy úspěšného vynálezce,
než je Thomas Alva Edison
(1847 -1931). Za svůj plodný život získal Edison na tisíc patentů na nejrůznější
vynálezy. Určitě největší popularitu mu přinesla žárovka - tu ovšem ve
skutečnosti neobjevil.
Staré patentní listiny totiž vydávají neomylné svědectví o tom, že první
nedokonalé žárovky se objevují již po roce 1820, tedy dávno před Edisonovým
narozením. Roku 1854 se rozsvítila elektrická žárovka s uhlíkovým vláknem nad
hodinářským krámkem v chudém newyorském předměstí. Německý hodinář Goebel si
ji vymyslel jako reklamní poutač. Známé jsou i žárovky anglického fyzika Swana a
ruského vynálezce Lodygina, které osvětlovaly již v roce 1872 Oděskou ulici v
Petrohradě.
 |
Thomas Alva Edison |
Edison žárovku podstatně zdokonalil. Její uhlíkové vlákno ve
vzduchoprázdné baňce svítilo nejlépe a nejdéle. Celé měsíce trávil Edison se
svými spolupracovníky v laboratoři a hledal nejvhodnější materiál pro vlákno své
žárovky. Zkoušel desítky surovin. Z celého světa sháněl rostlinná vlákna,
trpělivě je zuhelnaťoval a žhavil ve své žárovce. Stokrát byl na pokraji úspěchu
a stokrát odcházel zklamán. Přes 6 000 různých vláken vyzkoušel, než jeho
žárovky začaly svítit, nejprve 300 a později až 600 hodin.
Stačilo by to však k tomu, aby byl právem považován za skutečného zakladatele
elektrického osvětlení? Edison udělal mnohem víc. Vyřešil celý problém
elektrického osvětlení od A do Zet, vypracoval a prakticky zkonstruoval celý systém.
 |
|
Elektřina začala pronikat do všech
možných oborů. |
|
Prvních 150 Edisonových žárovek osvětlovalo od roku 1880 zábavní parník Columbia.
Ale již rok na to otevírá Edison první dvě veřejné elektrárny. Jednu malou vodní a druhou parní v Perlové ulici v New Yorku. Tady
pracují dvě obří dynama schopná rozzářit tisíce žárovek. Edison je ovšem mužem
praxe a tak konstruuje a zdokonaluje elektrická vedení, zásuvky, vypínače a pojistky.
Jen tak může totiž dostat bezpečně elektrický proud do stovek a tisíců
domácností, aby tam opravdu sloužil. Nepodceňuje ani ekonomická hlediska a konstruuje
- elektroměr. Edisonův elektroměr
využíval elektrolýzu. Mezi dvěma
deskami z čistého zinku procházel proud. Přitom z kladné desky se zinek
"stěhoval" na desku zápornou. Vždy po měsíci vyměnila elektrárna u
spotřebitele desky v elektroměru za nové, o stejné hmotnosti, a po zvážení a
porovnání starých desek vypočetla spotřebu proudu.
Edison vždy pracoval se stejnosměrným
proudem a jeho neochvějným zastáncem zůstal až do své smrti. Jiní technici a
vynálezci však nacházeli mnohé výhody v používání střídavého proudu. A tak se svět
elektřiny rozdělil na dva nesmiřitelné tábory. V čele "stejnosměrných"
stály spolu se samotným Edisonem i další významné osobnosti, například lord
Kelvin. Tábor odpůrců vedla především dravá firma Westinghouse a našli bychom v
něm především novou generaci mladých odborníků, jakým byl Nikola Tesla. Boj se
neodehrával jen na vědeckém kolbišti, vítězství mělo i značný ekonomický dopad,
a tak se používaly často velmi nevybíravé argumenty. Když například firma
Westinghouse získala státní zakázku na výrobu elektrického křesla pro popravy
těžkých zločinců, využili toho "stejnosměrní" ke kampani o
nebezpečnosti střídavého proudu. Pokrok se však dá těžko zastavit a střídavý
proud své přednosti prokazoval na každém kroku. Proto první velká vodní elektrárna
světa, na Niagarských vodopádech, byla roku 1896 spuštěna již jako zdroj proudu
střídavého.
 |
Nikola Tesla |
V našem vyprávění už padlo jméno Nikola
Tesla (1856 - 1934) a je čas, abychom si o něm řekli víc. Pocházel z
rodiny pravoslavného kněze v Dalmácii. Studoval v Praze a právě tady získal základy
pro své další působení. Brzy po odchodu z pražské techniky na sebe upozornil
několika praktickými vynálezy a získal nabídku od pařížské filiálky Edisonovy
společnosti. Osvědčil se, a to znamenalo cestu do Ameriky a přímou spolupráci s
Edisonem. Dva velcí odborníci se však neshodli. Edison stál pevně na
"stejnosměrné" pozici a Tesla se nenechal ve svém přesvědčení ovlivnit
ani "králem" vynálezců. Získal pak řadu vlastních patentů, ve svém
hlavním projektu - vyřešení bezdrátového
přenosu elektrické energie - však nakonec neuspěl. Tento problém není ovšem
uspokojivě vyřešen dodnes.
|