PRAKTICI

Faradayův objev měl zásadní význam pro výrobu elektrické energie, ale nesmíme zapomínat ani na další souvislosti. Na stejném základě jako magnetoelektrický stroj vznikají první elektromagnetické stroje - to znamená první elektromotory. Využívají Faradayův princip, ale opačně. Elektrickou energii převádějí pomocí magnetismu na mechanický pohyb. První takový stroj postavil profesor fyziky na petrohradské univerzitě Moritz Hermann Jacobi (1801 - 1874). Jako zdroj použil sadu 320 galvanických článků a svým motorem poháněl malý člun na Něvě. Podobných elektromotorů byla postavena celá řada, vzbuzovaly totiž naději na zásadní obrat v dopravě. Například Američan Thomas Davenport ( 1802 - 1851 ) poháněl elektromotorem elektrickou lokomotivu. Průkopníky elektromotoru v automobilech byli především Francouzi.

Siemensova elektrická lokomotiva sloužila zprvu jako vyhledávaná atrakce.

H. Kriéger provozoval od roku 1887 v Paříži elektrické drožky, které měly v přední nápravě dva elektromotory, pohánějící zvlášť každé kolo. Jeho vozy dokázaly ujet až 300 km bez zastávky a nabití akumulátorů. Další konstruktér Jeantaud postavil elektromobil jezdící rychlostí přes 100 km za hodinu. To bylo v té době pro automobily poháněné spalovacím motorem jen snem. Elektromobily se zabýval i F. Křižík. Všechny nadějné konstrukce však ztroskotávaly na nedostatečném zdroji. A tak je tomu vlastně dodnes.

Werner Siemens

Velký praktický krok vpřed v zapojení elektrické energie do dopravy učinil až německý konstruktér Werner Siemens (1816 - 1892). Pocházel z chudé rodiny, a tak kvůli získání technického vzdělání musel vstoupit na vojenskou školu. Stal se dělostřelcem, ale své poslání viděl jinde. Zdokonalil telegraf, generátor, vynalezl prakticky využitelnou elektrickou lokomotivu (napájenou z kolejového a později trolejového vodiče). Úspěšný byl i mimo obor elektřiny -  postavil potrubní poštu, vylepšil vodoměr atd. Firma "Siemens a Halske", kterou založil, neztratila na své proslulosti dodnes.

Povolání: vynálezce

Asi bychom těžko hledali lepšího reprezentanta postavy úspěšného vynálezce, než je Thomas Alva Edison (1847 -1931). Za svůj plodný život získal Edison na tisíc patentů na nejrůznější vynálezy. Určitě největší popularitu mu přinesla žárovka - tu ovšem ve skutečnosti neobjevil.
Staré patentní listiny totiž vydávají neomylné svědectví o tom, že první nedokonalé žárovky se objevují již po roce 1820, tedy dávno před Edisonovým narozením. Roku 1854 se rozsvítila elektrická žárovka s uhlíkovým vláknem nad hodinářským krámkem v chudém newyorském předměstí. Německý hodinář Goebel si ji vymyslel jako reklamní poutač. Známé jsou i žárovky anglického fyzika Swana a ruského vynálezce Lodygina, které osvětlovaly již v roce 1872 Oděskou ulici v Petrohradě.

Thomas Alva Edison

Edison žárovku podstatně zdokonalil. Její uhlíkové vlákno ve vzduchoprázdné baňce svítilo nejlépe a nejdéle. Celé měsíce trávil Edison se svými spolupracovníky v laboratoři a hledal nejvhodnější materiál pro vlákno své žárovky. Zkoušel desítky surovin. Z celého světa sháněl rostlinná vlákna, trpělivě je zuhelnaťoval a žhavil ve své žárovce. Stokrát byl na pokraji úspěchu a stokrát odcházel zklamán. Přes 6 000 různých vláken vyzkoušel, než jeho žárovky začaly svítit, nejprve 300 a později až 600 hodin.
Stačilo by to však k tomu, aby byl právem považován za skutečného zakladatele elektrického osvětlení? Edison udělal mnohem víc. Vyřešil celý problém elektrického osvětlení od A do Zet, vypracoval a prakticky zkonstruoval celý systém.

Elektřina začala pronikat do všech možných oborů.

Prvních 150 Edisonových žárovek osvětlovalo od roku 1880 zábavní parník Columbia. Ale již rok na to otevírá Edison první dvě veřejné elektrárny. Jednu malou vodní a druhou parní v Perlové ulici v New Yorku. Tady pracují dvě obří dynama schopná rozzářit tisíce žárovek. Edison je ovšem mužem praxe a tak konstruuje a zdokonaluje elektrická vedení, zásuvky, vypínače a pojistky. Jen tak může totiž dostat bezpečně elektrický proud do stovek a tisíců domácností, aby tam opravdu sloužil. Nepodceňuje ani ekonomická hlediska a konstruuje - elektroměr. Edisonův elektroměr využíval elektrolýzu. Mezi dvěma deskami z čistého zinku procházel proud. Přitom z kladné desky se zinek "stěhoval" na desku zápornou. Vždy po měsíci vyměnila elektrárna u spotřebitele desky v elektroměru za nové, o stejné hmotnosti, a po zvážení a porovnání starých desek vypočetla spotřebu proudu.
Edison vždy pracoval se stejnosměrným proudem a jeho neochvějným zastáncem zůstal až do své smrti. Jiní technici a vynálezci však nacházeli mnohé výhody v používání střídavého proudu. A tak se svět elektřiny rozdělil na dva nesmiřitelné tábory. V čele "stejnosměrných" stály spolu se samotným Edisonem i další významné osobnosti, například lord Kelvin. Tábor odpůrců vedla především dravá firma Westinghouse a našli bychom v něm především novou generaci mladých odborníků, jakým byl Nikola Tesla. Boj se neodehrával jen na vědeckém kolbišti, vítězství mělo i značný ekonomický dopad, a tak se používaly často velmi nevybíravé argumenty. Když například firma Westinghouse získala státní zakázku na výrobu elektrického křesla pro popravy těžkých zločinců, využili toho "stejnosměrní" ke kampani o nebezpečnosti střídavého proudu. Pokrok se však dá těžko zastavit a střídavý proud své přednosti prokazoval na každém kroku. Proto první velká vodní elektrárna světa, na Niagarských vodopádech, byla roku 1896 spuštěna již jako zdroj proudu střídavého.

Nikola Tesla

V našem vyprávění už padlo jméno Nikola Tesla (1856 - 1934) a je čas, abychom si o něm řekli víc. Pocházel z rodiny pravoslavného kněze v Dalmácii. Studoval v Praze a právě tady získal základy pro své další působení. Brzy po odchodu z pražské techniky na sebe upozornil několika praktickými vynálezy a získal nabídku od pařížské filiálky Edisonovy společnosti. Osvědčil se, a to znamenalo cestu do Ameriky a přímou spolupráci s Edisonem. Dva velcí odborníci se však neshodli. Edison stál pevně na "stejnosměrné" pozici a Tesla se nenechal ve svém přesvědčení ovlivnit ani "králem" vynálezců. Získal pak řadu vlastních patentů, ve svém hlavním projektu - vyřešení bezdrátového přenosu elektrické energie - však nakonec neuspěl. Tento problém není ovšem uspokojivě vyřešen dodnes.