JADERNÁ ENERGETIKA JAKO NEZBYTNOST
Světový program jaderné energetiky utrpěl Černobylem
těžkou ránu. Mínění veřejnosti i politiků nebralo v potaz ani důkazy
shromážděné mezinárodní komisí o tom, že katastrofu fyzikálně pochybného a
jinými zeměmi nepoužívaného reaktoru způsobil součet šesti vážných porušení
zásad jaderné bezpečnosti. Jak prohlásil sám prezident MAAE Hans Blix:
"....ani promyšlený útok gangsterů na tento reaktor nemohl být uskutečněn
lépe!"
|
 |
|
Těžké jeřáby začínají
s budováním sarkofágu. |
Bezprostřední odpovědí jaderných energetiků po katastrofě bylo urychlení
prací na vývoji jaderných bloků s tzv. zvýšenou jadernou bezpečností. Jejich
kombinovaná ochranná obálka, která by byla v Černobylu zabránila drastickému úniku
obávaných radioaktivních zplodin, se plně osvědčila v případě nehod nebo
poškození jaderných bloků. U rychlého francouzského reaktoru Super Fénix (1200 MW )
například jen s povrchovými oděrkami odolala zásahům dvou raket, které na ni
vypálil v lednu roku 1982 neznámý útočník. V Národní reaktorové laboratoři
SANDIA v USA testovali případ nárazu stíhače Phantom F-4 na kupoli obálky. Letoun se
roztříštil, ale hřídele turbín zanechaly na betonovém plášti jen asi 6
centimetrů hluboký vryp.
Nevyvratitelný důkaz o bezpečnosti jaderných bloků podalo tragické zemětřesení,
které 17. ledna 1995 změnilo japonské Kobe v hromadu trosek. Dvanáct jaderných bloků
v okruhu sto kilometrů od epicentra zemětřesení o síle 7,2 Richterovy stupnice
neutrpělo žádnou škodu a žádný z nich nemusel ani zastavit svůj provoz!
Mnoho jaderných bloků již přesáhlo životnost 25 let, plánovanou původně na
základě obav z radiačního narušení tlakových nádob. Nejpřísnější expertizy a
testy vzorků materiálů však ukázaly, že provoz bez zvýšení rizika může být
prodloužen u většiny bloků až na 40 let! Při rekonstrukcích se obvykle nahrazují
starší systémy řízení digitálními systémy a zvyšuje se účinnost havarijních
dochlazovácích okruhů i tzv. barbotážního zařízení v ochranných obálkách,
které musí zvládnout výron páry a zabránit úniku radioaktivních zplodin v
případě nejhorší projektové havárie.
Dvousetčlenný vědecký tým prof. Rassmusena se v USA po léta věnoval analýze
bezpečnosti a rizik havárií jaderných elektráren. Možnost největší projektové
havárie, jaká se přihodila v Černobylu, vyjádřil rizikem jednoho případu za 20
tisíc let. V tabulkách statistiky to odpovídá pravděpodobnosti 10-6 na
reaktor a rok. Vztaženo k současně pracujícím 442 blokům by se tedy katastrofa s
větším únikem radioaktivity do okolí mohla opakovat jedenkrát za půl století.
Mezitím však dojde již na přelomu století k vyřazení nejstarších bloků a k
přibývání reaktorů se zvýšenou jadernou bezpečností, u kterých se riziko velké
havárie snižuje až pod 1 x 10-10. Ohrožení jedince potom vychází
statisticky právě tak málo pravděpodobné, jako být zabit pádem meteoritu.
Není divu, že dvanáct let po Černobylu stále více rozumných lidí (a zejména
vědci, technici a ekonomové) mění svůj postoj k jaderné energetice. Bez ohledu na to, že ji
mnozí považují za "nežádoucí nutnost", dávají jí přednost před
ohrožením planety skleníkovým efektem,
ke kterému přispívají vedle přebujelého motorismu zejména elektrárny a výtopny,
spalující fosilní paliva.
|