PRÁCE SE ZÁŘENÍM

S radioaktivními materiály se manipuluje v tzv. rukavicové skříni.

Člověk pracující s radioaktivním zářením je vystaven tzv. profesionálnímu ozáření. Mnoho lidí pracuje s radioaktivními materiály, např. v nemocnicích, laboratořích, v průmyslu a v jaderných elektrárnách. Jiní nepracují s radioaktivním materiálem, ale ve svém zaměstnání obdrží větší dávku od přírodního pozadí, např. letci v nadzvukových letadlech, horníci atd. Profesionální ozáření je relativně časté, protože záření a radioaktivní materiály se běžně používají v medicíně, průmyslu i zemědělství. Lékař nebo veterinář pracující s rentgenem obdrží kolem pětiny mSv záření ročně navíc. Letci obdrží ročně kolem dvou mSv navíc z kosmického záření. Největší dávkový ekvivalent byl zaznamenán u pilota Concordu:17 mSv. Horníci v dolech jsou vystaveni velkým dávkám radonu a thoronu, což představuje kolem 1,2 mSv ročně. Dávky jsou tím nižší, čím lepší je ventilace v dolech.

S vysoce radioaktivními materiály se pracuje v tzv. horkých komorách, a to pomocí manipulátorů.

Všeobecně lze říci, že průměrné roční dávky, které obdrží pracovníci profesionálně se zabývající ionizujícím zářením a radionuklidy, jsou podstatně nižší než individuální dávkové limity. Radiační ochrana může sloužit jako příklad pro jiné bezpečnostní disciplíny díky dvěma základním pravidlům:

• prvním je předpoklad, že každá úroveň záření nad nulovou úrovní přináší určité riziko poškození zdraví
• druhým je ochrana budoucích generací před aktivitami, které uskutečňujeme v současné době.