MĚŘENÍ A OCHRANA
Ionizující záření není sice vidět,
ale vzhledem k jeho vlastnostem ho lze snadno a přesně zjistit a měnit. K tomu slouží
různá zařízení obsahující materiály, jejichž vlastnosti se mění při pohlcení
ionizujícího záření - tzv. detektory.
 |
Dozimetrická souprava GAMABETA
- pomůcka pro výuku základů fyziky ionizujícího záření. |
Jedná se o změny elektrické vodivosti materiálu detektoru, změny barvy,
chemického složení, objemu apod. Často se využívá vlastností některých látek
reagovat zábleskem (scintilaci na každou částici ionizujícího záření. Tyto
signály pak detektor předává prostřednictvím vyhodnocovacího zařízení dále.
Výsledkem je přesná informace o parametrech ionizujícího záření.
Úroveň záření v životním prostředí se měří obvykle scintilační měřicí
sondou. Vyhodnocovací a zobrazovací zařízení podává informaci o okamžité
úrovni záření a počítá denní a měsíční průměry.
Množství radonu v uzavřených prostorách se
měří stopovým detektorem. Po určitou dobu se v místnosti nechá volně
ležet detektor s látkou, ve které radioaktivní částice zanechávají stopy. Po čase
se počet stop vyhodnotí a vypočítá se množství radonu.
 |
Dozimetr |
Všichni pracovníci se zářením používají osobní dozimetry, pomocí
nichž se zjistí dávka, kterou při práci obdrželi. Vnitřní zamoření (kontaminace), tj. případ, že by pracovník
vdechl nebo požil radioaktivní látku, se měří tzv. celotělovým počítačem.
Lze říci, že veškerá měření ionizujícího záření a radiačních dávek jsou
díky specializované a dokonalé měřicí technice na vysoké úrovni.
Ochrana před zářením spočívá na třech základních principech:
- dostatečná vzdálenost od zdroje
záření
- co nejkratší pobyt v blízkosti
zdroje záření
- stínění,
tj. vkládání vrstev materiálu, který záření pohlcuje, mezi zdroj a člověka.
Četnost záření ubývá s druhou mocninou vzdálenosti od zdroje, což znamená, že
vzdálíme-li se do desetinásobné vzdálenosti, působí na nás l00x menší četnost
záření.
|