MĚŘENÍ A OCHRANA

Ionizující záření není sice vidět, ale vzhledem k jeho vlastnostem ho lze snadno a přesně zjistit a měnit. K tomu slouží různá zařízení obsahující materiály, jejichž vlastnosti se mění při pohlcení ionizujícího záření - tzv. detektory.

Dozimetrická souprava GAMABETA - pomůcka pro výuku základů fyziky ionizujícího záření.

Jedná se o změny elektrické vodivosti materiálu detektoru, změny barvy, chemického složení, objemu apod. Často se využívá vlastností některých látek reagovat zábleskem (scintilaci na každou částici ionizujícího záření. Tyto signály pak detektor předává prostřednictvím vyhodnocovacího zařízení dále. Výsledkem je přesná informace o parametrech ionizujícího záření.
Úroveň záření v životním prostředí se měří obvykle scintilační měřicí sondou. Vyhodnocovací a zobrazovací zařízení podává informaci o okamžité úrovni záření a počítá denní a měsíční průměry.
Množství radonu v uzavřených prostorách se měří stopovým detektorem. Po určitou dobu se v místnosti nechá volně ležet detektor s látkou, ve které radioaktivní částice zanechávají stopy. Po čase se počet stop vyhodnotí a vypočítá se množství radonu.

Dozimetr

Všichni pracovníci se zářením používají osobní dozimetry, pomocí nichž se zjistí dávka, kterou při práci obdrželi. Vnitřní zamoření (kontaminace), tj. případ, že by pracovník vdechl nebo požil radioaktivní látku, se měří tzv. celotělovým počítačem. Lze říci, že veškerá měření ionizujícího záření a radiačních dávek jsou díky specializované a dokonalé měřicí technice na vysoké úrovni.

Ochrana před zářením spočívá na třech základních principech:

• dostatečná vzdálenost od zdroje záření
• co nejkratší pobyt v blízkosti zdroje záření
• stínění, tj. vkládání vrstev materiálu, který záření pohlcuje, mezi zdroj a člověka.

Četnost záření ubývá s druhou mocninou vzdálenosti od zdroje, což znamená, že vzdálíme-li se do desetinásobné vzdálenosti, působí na nás l00x menší četnost záření.