BEZPEČNOST JADERNÝCH ELEKTRÁREN
Při provozu jaderných elektráren je
bezpečnost základním a prvořadým požadavkem. Vznikající radioaktivní materiál a radioaktivní záření se nikdy nesmí dostat do
vnějšího prostředí a ohrozit personál elektrárny nebo dokonce obyvatelstvo v
blízkém i dalekém okolí. Jaderná elektrárna musí odolat země třesení i jiným
živelním pohromám, pádu letadla, teroristickým útokům, technickým závadám i
selhání obsluhy. Ze základních opatření pro zajištění radiační bezpečnosti jaderných
elektráren jsou nejvýznamnější bariéry jaderných elektráren a autoregulace
reaktoru.
 |
Bariéry reaktoru PWR. |
První bariéra spočívá už v samé struktuře jaderného paliva. Krystalická struktura
nejčastěji používaného oxidu uraničitého UO2 má sama schopnost udržet
při normálním provozu reaktoru
99 % vznikajících radioaktivních štěpných produktů.
Druhou bariérou je hermetický obal palivové
tyče. Jeho úkolem je zachytit zbylé asi 1 % plynných produktů štěpení. Dokonce
ani při porušení hermetičnosti palivové tyče není ohrožena radiační bezpečnost
v primárním okruhu elektrárny.
Třetí bariérou je vlastní reaktorová
nádoba, která je dostatečně pevná, a hermeticky uzavřený primární okruh.
Čtvrtou bariéru tvoří tzv. ochranná obálka neboli kontejnment. Přestože selhání všech už
zmíněných tří bariér je velmi nepravděpodobné, je pro další zvýšení
bezpečnosti prostor primárního okruhu
moderních jaderných elektráren uzavřen pod ochranný železobetonový obal -
kontejnment. Tato ochrana je budována i na naší elektrárně v Temelíně.
Autoregulace reaktoru
Dalším významným prvkem zaručujícím bezpečnost jaderné elektrárny je princip
autoregulace reaktoru. Autoregulace je schopnost reaktoru omezit náhlé změny výkonu
automaticky i bez využití regulačních orgánů. Pokud dojde k neočekávanému
zvýšení výkonu reaktoru, autoregulace vrátí výkon k původním provozním
hodnotám. Vývoj reaktorů směřuje právě k těmto typům s tzv. inherentní
(vnitřní) bezpečností.
|