ZDROJE VNITŘNÍ ENERGIE ZEMĚ

V hlubinách Země dochází nepřetržitě k přemisťování hmoty. Těžší látky klesají ke středu Země a lehčí se posouvají vzhůru.
Tento jev se dá názorně přiblížit jednoduchým pokusem: zatřepeme-li zkumavkou, v níž je několik různých kapalin, které se spolu vzájemně nemísí, začne se po chvíli na dně zkumavky usazovat kapalina nejhustší a nad ní postupně méně husté.Toto oddělování různě hustých látek je způsobeno zemskou přitažlivostí - gravitací. Při velmi vzdáleném přirovnání lze tento jev označit za volný pád, těžší horniny se přesunují k těžišti Země a tím klesá jejich potenciální energie. Protože se však energie jako taková neztrácí, přeměňuje se na energii tepelnou a popsaný jev je tedy jedním z vnitřních zdrojů zemského tepla.

Konvekční proudění ve svrchním plášti Země.

Tepelná energie se také uvolňuje při přirozeném radioaktivním rozpadu nestabilních izotopů některých prvků. Jde hlavně o uran U²³⁸ a U²³⁵, thorium Th²³² a draslík K⁴⁰.
Teplotu můžeme měřit přímo jen na povrchu Země a v řádově kilometrových hloubkách v dolech a ve vrtech.