“EKOLOGICKÝ DŮM”

Obydlí přírodních národů v různých podnebných pásmech.

Přívlastek "ekologický" se používá - právem a někdy i neprávem - pro nejrůznější technologie, výrobky, činnosti, způsoby hospodaření, stavby a zařízení. Používá se také ve spojení "ekologický dům", čímž se rozumí takový dům, který se chová šetrně ke svému prostředí, vyvolává menší nároky na neobnovitelné zdroje, je úsporný z hlediska spotřeby energie a vytváří žádoucí pohodu pro život lidí.
Ještě nepříliš dávno se v celém světě při projektování a výstavbě obytných domů příliš k ekologickým požadavkům nepřihlíželo. Když byl dům budován v chladných zeměpisných pásmech, zvýšilo se jeho vytápění, a mohl pak mít stejně velká okna jako někde na jihu. Stejný dům se postavil v tropech a jeho přílišné přehřívání se vyrovnalo vestavěním klimatizačních zařízení. Teprve zvyšování cen energie v posledních letech a také zrychlující se čerpání neobnovitelných zdrojů paliv vedlo spolu s postupným uvědomováním si ekologických aspektů k poznání, že takové domy nemohou být nadále přijatelné. Jistě k tomuto poznání přispěla i světová populační exploze a soustřeďování obyvatelstva do měst, vyvolávající enormní nároky na potřebu bytů a spotřebu energií.
Stejně jako nelze uplatnit jeden typ energeticky náročného domu ve všech podnebných pásmech, neexistuje jeden typ "ekologického domu". Není náhodou, že se lidé začali znovu zajímat o to, jak jejich dávní předkové budovali své domy v době, kdy pro ně byla harmonie s přírodou naprostou samozřejmostí.
V blízkosti zemských pólů budovali a dodnes budují lidé svá obydlí tak, aby byla zajištěna co největší tepelná izolace vnitřních prostorů, které jsou dimenzovány co nejúsporněji. Krajním případem jsou eskymácká obydlí, která mají pouze jeden otvor s tepelně izolujícím zádveřím. Tento princip se plně osvědčuje u iglú ze sněhových bloků, kde je zajištěno přijatelné vnitřní mikroklima bez vytápění, jen pomocí tepla vydávaného lidskými těly.